Blízká setkání třetího druhu

31. října 2016 v 16:55 | Šťastná Vanda
Podzim je magický. Malé zázraky lemují nevšední dny, prší pestré listí, počasí je nevyzpytatelné a stejně tak nevyzpytatelné jsou naše cesty. Ať se vám to líbí, nebo ne, budu podzim opěvovat chválou do nekonečna, protože od jisté doby mám ráda všechny dny, ty pěkné provoněné sluncem, i ty škaredé, v jejichž ošklivosti je dokonalost. A takový ten podzim je, tak trošku jako rozcuchaný, na pvní pohled ne příliš hezký nenápadný náladový kluk, který má však ten zvláštní jiskřivý pohled, který všechno změní. Zázraky jsou, když potkáme přítele. To se tak potkáváme a proplétáme životní cesty, každý den v době online komunikace. Nemít dnes facebook ale znamená, že o některá přátelství můžeme snadno přijít. Nebo nemusíme. Protože podzim je kouzelný, snadno se stane, že se vám v dlani objeví telefonní číslo na dávnou kamarádku ze střední školy, na kterou jste si vzpomněli. A tak se stane i větší zázrak. Velká setkání a velké zázraky jsou, když někoho potkáte po letech. Po letech zažijete objetí, které důvěrně znáte, úsměv, který vás pohladí jako kdysi, a přátelství, které funguje, a to i přes léta odloučení a mlčení. A to je teprve kouzlo! Nostalgický dotek toho, kde jste byli, a kde jste teď. Závan skutečnosti, že jste teď a tady na tom místě, přesně jak to má být, a že vše se odehrálo přesně podle toho, jak to být mělo. A nejdůležitější je vědomí toho, že ani nechcete, aby se všechny ty roky odehrály jinak. Protože co kdyby se dějiny odehrály jinak? To bychom přece ani nemuseli být tam, kde jsme. To bychom možná ani nebyli my.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama