Všechno nejlepší!

22. prosince 2015 v 20:52 | Šťastná Vanda
Je to tady. Rok nám zase protekl vesele mezi prsty a nejenže jsou před námi Vánoce, ale zítra je ještě jeden velký důležitý den. Den, který je Tvým darem i prokletím zároveň. Den, na který nemůžeme zapomenout a musíme ho rok co rok trošku vyšperkovat, aby se vyšvihnul ze stínu krásného a slavného Štědrého dne. Narozeniny den před Vánoci, kdo to sakra vymyslel, no maminko? Nemohla jsi to datum trošku posunout hele? Ať chceš nebo ne, sestřičko, tenhle den máš přišitý už na doživotí. Tentokrát jsem se rozhodla, že budu první, kdo Ti popřeje, a tak cvakám do klávesnice, a s notebookem spolupracujeme na těchto odstavcích. Je těžké najít pár slov, od kterých bych se mohla odrazit, protože je nejhorší ze všeho pojmenovat ty nejjednodušší a nejkrásnější věci. Jako třeba vztah s Tebou sestřičko. První vzpomínka, kterou na Tebe mám je jasná. Měla jsi být Vojta, ale nevím jak to ta maminka pekla, protože místo Vojty jsi byla černovlasá holka. Můj názor tehdy, když mi Tě maminka dala prvně pochovat, byl úplně někde jinde. Denis, postrach mého dosavadního dětského klidu. Mé ambice být jedináčkem se tehdy rozplynuly a zmizely už napořád. Měla jsi děsivě černou kštici a koukala jsi na mě jako na marťana, a nejspíš jsi mi dělala zrcadlo, vsadím se, že já koukala úplně stejně na Tebe. Takhle to začalo, náš společný život bejby. Moje obavy, že spíš než o hodnou Dendu půjde o postracha Denise, byly vskutku oprávněné. Vždycky jsi mě přeprala. (Vy ostatní, co to možná čtete, se nesmějte a dělejte, že jste to nikdy nečetli!) Vždycky jsi byla zubatý raubíř, spíš mladší brácha než mladší sestra, a rozhodně to nebyl žádný med, snažít se udržet pořádek na našem oboustranném psacím stole! Pamatuješ, jak jsme místo postelí hrály, že máme lodě, a koberec je moře? Nebo jak jsme si udělaly nejúžasnější bunkr pod stolem? Tu atmosféru cítím, jakmile teď zavřu oči. Nebo jak jsme babičce vytahaly její hedvábné šátky a děda nám z nich pomocí kolíčků dělal šaty? Uteklo to, viď? Najednou Ti bylo deset. Pak patnáct. Malý puberťák. Všechno, co jsem Ti kdy řekla, všechno vždy špatně. No jo, to už asi musí být nějaký úděl starších sester, že se na ten váš vzdor musíme jen tajně potutelně usmívat a čekat, až to dopadne tak, jak vám, mladším sestrám radíme a říkáme, a pak jsme na vás tak pyšné, jak jen sestry můžou být. Nevím už ani, kdy se to stalo, že se z malého střapatého ošklivého kačátka vyklubala překrásná labuť, ale jsi tady, pořád Ty, pořád se mnou. Vydržela jsi se mnou nejdéle ze všech kamarádek, a tak můžu bez váhání říct, že jsi moje nejvíc nejlepší kamarádka. Můžu se na Tebe spolehnout. Máš všechny skvělé vlastnosti, které nemám já. Vím, že kdybych Ti zavolala o půlnoci z kraje světa, ani sekundu bys mě nenechala čekat, než bys zvedla sluchátko. Vím, že s každým tlukotem srdce jsi pořád se mnou, a je jedno jestli metr daleko, nebo na opačném konci světa. Musím se smát, když pomyslím na všechny naše malicherné hádky, které z nás spadnou do pár hodin a kterým se pak smějeme. Směju se, když pomyslím, jak čím jsi starší, tím víc umíš ustoupit, přestože jsi největší paličák, kterého znám. Kde jsou ty časy, kdy jsi dokázala být uražená a naštvaná klidně rok. Teď to vydržíme sotva pár hodin, možná bychom to měly trénovat, už to není, co to bývalo. Chci Ti jen říct, že jsem tady pro Tebe. Každý den jsi mým důvodem, proč být lepším člověkem. Každý den mi dáváš tu nejlepší motivaci. Máš to největší srdce, které znám. Jsi opravdu moc dobrý člověk, a já si Tě nesmírně vážím. Jsem navěky Tvým dlužníkem. Ne proto, že dokážeš plnit sny, bez ohledu na to jak jsou velké. Budu Tvým dlužníkem napořád, protože dáváš bez ohledu na to, jestli něco dostaneš zpět. Budu Tě rozmazlovat s celou rodinou do konce života, protože Ty si to zasloužíš a neznám krásnější věc, než Tvůj šťastný úsměv a radost, která z Tebe srší. Jsi moje druhá půlka, bez Tebe bych nebyla já a já dávno vím, že je tomu i naopak. Děkuju za každý den, kdy spolu překonáváme své chyby, děkuju za každou zpětnou vazbu, děkuju za každou pomocnou ruku, kterou se nebojíš podat za jakýchkoliv podmínek. Děkuju za 24 let, kdy jsi vedle mě, nepřetržitě, a v každé situaci. Miluju Tě sestřičko.

(Maminko, dobře jsi to upekla, nás všechny)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 21:27 | Reagovat

Každý člověk by měl mít se svým sourozencem takový vztah jako ty. Moc pěkné řádky...:)

2 Vanda Vanda | 22. prosince 2015 v 21:32 | Reagovat

[1]: dekuju za milou reakci, chapu, ze co je pro me samozrejmost, pro druhe byt nemusi. Mam stesti, ze mam uzasne sestry, ale kdo nema, porad se muze obklopit skvelymi prateli :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama