Nad oblaky

14. května 2015 v 9:51 | Šťastná Vanda
Splněný sen. Vždy jsem si myslela, že když se splní něco velkého, neuvěřitelného a úžasného, tak to zamává a otřese celým dosavadním bytím a bude to jako jeden velký třesk, šílené, silné, těžko popsatelné. Spletla jsem se. Splněný sen je úplně jiný. Je mocný, ale přesto se k vám přikrade potichounku a nenápadně, a zcela postupně. Když si už budete myslet, že jste připraveni, ošálí vás, nevybafne. Místo toho vás polaská po víčkách a nechá vás párkrát si o něm zdát. Ukáže vám tu nejúžasnější skutečnost, na kterou se můžete těšit, a pomaličku vás zaškoluje v emocích, které pak budete cítit. Je to dokonalý gentleman, naučí vás nespěchat, přináši vám ty nejživější sny, ze kterých se jednomu nechce budit, a dokonce vám ukáže, jak jste trpěliví, přestože jste si posledních pár let mysleli pravý opak. Začne být takovým vaším milým parťákem. Nemluvíte o něm, nemluvíte s ním, jen s ním žijete, dělá vaše dny kouzelnými a noční snění tím nejvíc magickým, co jste doposud poznali. Pokud v něj opravdu věříte, jen tak vás neopustí. Ba naopak. Dotkne se skrz vás vašeho okolí, ošálí smysly vašich blízkých, pohladí svým tajemným dotekem celý váš osobní vesmír a vy prostě víte, že se to všechno děje. Pak na vás ovšem ušije menší zkoušku, jestli jste připraveni. Úplně tvrdě a najednou a bez okolků vás nechá dozvědět se, že se stává realitou. Naráz, surově, a jednoduše. Nepřijde žádná změna. A snílek na pár dnů zmizí. Je to jako byste se probudili ze sna, jako by najednou odešel on, váš parťák, kolega v práci profesionálního snílka. Nechá vás to samotné tak trošku vstřebávat. Uběhne měsíc, jste jak pytlem praštění, rozmrzelí, chybí vám váš osobní snílek, a pořád tak nějak nevíte, jestli se vám to všechno nezdá, všelijak uvažujete, jak se to vůbec mohlo stát, snažíte se pochopit, že to, čemu jste věřili, se opravdu stalo, a zaháníte pochyby, že by to mohlo nevyjít. Až se dostatečně vymácháte v realitě, zase jako na začátku se pomalinku přikrade k vám pod peřinu, pohladí vás, ukáže vám ve spánku sen, a začne proces těšení se. Není to nijak veliké těšení. Je to malé snílkovo těšení, opatrné, protože ke snům je třeba být opatrný, neboť jsou křehké a mohou nám kdykoliv uletět, pokud o ně nebudeme dostatečně pečovat a opravdu každý den na ně myslet, takovou pozornost vyžadují. Těšíte se tušíce i netušíce co vás čeká, jste nervózní, jak tak čekáte na první oficiální rande se snem, a ten den se blíží, a vám nezbývá nic jiného než prostě být a čekat. A pak ten magický den přijde. A snílek ve vás pomalu zahajuje ohňostroj emocí, protože co jiného by mělo být emotivní, než cesta za snem. A tak jste šťastní nad oblaky, a netrpělivě čekáte, až zase ucítíte oceán, jehož vůni si vybavíte, kdykoliv vás napadne, a je lepší než všechny parfémy světa. Ale i cesta jednou uběhne. Teď teprve začnou hrátky se splněným snem. Nejde do vás naplno, ale hravě a tím jeho osobitým nenápadným stylem. Prožitek vám velmi připomíná všechny ty sny, které vám ukázal. Vše prožíváte, smějete se, dýcháte, jste...ale jakoby v mlze, jako by šlo stále jen o sen. Pak najednou prostě stojíte ve člunu, hledíte na všechny ty velryby, které vás přijdou pozdravit, a na emoce není čas, ani slza neukápne. Prostě se v té mlze snu tetelíte blahem a nevíte, jak to vlastně prožívat. Jeden den, druhý, za pár dnů je konec, vracíte se, pošlete pár vzdušných polibků oceánu a teprve pak, večer v posteli, při loučení se snem, při čekání na nový sen, začnete vše vidět jasně. Jako když zaostříte dalekohledem na rozmazané místo, až je úplně jasné a čisté. Pak najednou každý nádech a výdech dává smysl a vy víte, proč se to všechno stalo. Konečně chápete, že nemožné je možné, nemožné neexistuje, a to, co by vás léta zpět nikdy ani nenapadlo, se stalo vaší realitou. Dotklo se vás to svou vesmírnou krásou a nikdo vám ty prožitky nevezme. Snílek se na vás dál bude laskavě usmívat, protože dobré dny tvoří víc dalších skvělých dnů, a malé sny se stávají většími a tohle parťáctví si prostě necháte líbit. Svého malého přítele na oplátku budete opěvovat a a jakkoliv to bude pro vaše okolí otravné, stejně se budete usmívat a zastřeně si přehrávat jednu vzpomínku za druhou. Za rok, za dva, vám pak nějaká písnička nebo vůně připomene všechny ty zážitky. Nebo možná ne. Nebo možná vy ostrovu připomenete sebe a budete pít kávu při východu slunce na zahradě s výhledem na oceán, ve kterém plavou velryby a prostě tak nějak jsou, stejně jako vy. Vítej, nový sne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | E-mail | 23. července 2015 v 11:09 | Reagovat

Moc krásně napsáno :-) Je moc milé číst o splněném snu a zvlášť zrovna o takovém, neboť mi z článků neuniklo, jak moc máš ráda moře, oceán a velryby.
Je to radost číst takový článek :-)
A kdy bude další?? :-)

2 Vanda Vanda | 28. srpna 2015 v 17:08 | Reagovat

[1]: Moc Ti děkuju za krásný a povzbudivý komentář nabitý pozitivní energií. Byla pauza, člověk musí taky více žít a snít, a nejen o tom psát:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama