Jen se smějte

14. dubna 2015 v 12:40 | Šťastná Vanda
Jak se zdá, existuje spousta jedinců dnešní doby, kterým přijde můj na slunci vysmažený a smíchem provoněný život nesmírně otravný a nepochopitelný. Určitě to známe všichni. Ne každému sedne náš styl, náš smysl pro humor, to jak vypadáme, jak se prezentujeme, co máme rádi a v co věříme. Není nic nového, že my lidé rádi rozdělujeme vše živé do různých škatulek: TROUBA, K JÍDLU, KOŽICH, MOJE KREVNÍ SKUPINA, PŘÍTEL, IDIOT, a asi by se dalo najít ještě mnoho dalších sladkých výrazů. Na rovinu přiznávám, že ač se od toho snažím co nejvíce odprostit, a nesoudit druhé, občas se stejně přistihnu při činu, ehm. Samozřejmě se považuji za dobrého člověka, mám ráda sebe, mám ráda vše živé, ale někdy mě naučené vzory přinutí udělat malou odbočku a převezmou nade mnou kontrolu, namísto toho, aby to bylo naopak. A tak, jak sama říkám druhým: HELE, NESUĎ, JÓ?, tak úplně stejně bych občas potřebovala někoho, kdo napomene mě. Ale kdo ne? Není dokonalost nuda? Není lepší se každý den rozvíjet, zlepšovat a užívat si sebereflexi? Prostě občas mi to uklouzne, šup sem, šup tam, ta prodavačka byla ááále protivná, a ten kluk je mi áááále nesympatický. Pak se trošku zastydím, většinou. Ale po tom stydění se přijde něco jiného. Mám v sobě takovou malou škodolibou holku, a ta je v tyhle momenty tuze spokojená, ba úplně se tam ve mně tetelí blahem a ušklíbá se a kolem ní znějí famfáry. No ano, jsem jenom člověk a chápu, že zdaleka jsem své nirvány ještě nedosáhla. každou svou chybu mám ráda. Právě chyby nás totiž v životě učí. Ukazují nám, jak dělat věci znovu a jinak, jak se dívat sami na sebe jinýma očima a jak se tomu všemu nakonec smát. Je to přece jen Život, a ten nemůžeme brát příliš vážně. Stačí se na něj usmívat a on nás bude sám se smíchem pošťuchovat kupředu. No, a jak víme, někdy i on je trošilinku škodolibý v tom věčném pošťuchování. Má to ale přece své dobrácké kouzlo. On ten Život má v sobě taky takového šklíbu, který se nakrucuje a ušklebuje při té své pošťuchovací hře. Ale hlavně- kdykoliv si na nějaké pošťouchnutí vzpomenu, začnu se tak trošku poťouchle řehtat sama sobě, protože ona je to vlastně taková naše hra se Životem. Já si ho pěkně vážím, ale to ještě neznamená, že si z něj nemůžu taky dělat srandu, co si budem říkat, no dyť. A tak se řehtám, protože všechny tyhle události vlastně myslel dobře a já se na ně dívám vždycky hezky zpětně jako na bláznivou grotesku, kde hraju hlavní roli. A tak se taky nebudu brát příliš vážně a až mě sem tam někdo pomluví, nebo pošťouchne, jednou se tomu stejně zasměju. Vždyť mám tady hlavní roli, a co víc si můžu ještě přát. Nejspíš se budu řehtat ještě hodně, hodně dloho. proto se na sebe věčně nezlobte. Chyby jsou váš nejlepší přítel, pochopíte-li to, máte vyhráno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 milinka milinka | E-mail | 14. dubna 2015 v 15:00 | Reagovat

krásné jak ráda to čtu

2 Ralfeek Ralfeek | 14. dubna 2015 v 20:14 | Reagovat

krásne napísané, si moja inšpirácia, moja múza :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama