Málem bych zapomněla

26. února 2015 v 16:19 | Šťastná Vanda
Po dvou měsících v roce dvatisícepatnáct jsem se konečně probudila, rozkoukala a hlavně vzpamatovala ze všech těch možných i nemožných vánočních a dvatisícečtrnáctkových zázraků, a tak se musím podělit s tebou, světe internetu, plný laskavých čtenářů, neznámých a tuze milých pisatelů komentářů pod články, které se sice týkají mě, někoho pro ně absolutně cizího,a přesto se jich nějakým naprosto záhadným a pro mě nepochopitelným způsobem maličko dotknou. Je to jako nenápadný psací hnací motorek v srdci pozitivního pisálka, který si zasněně ve své sluníčkovoponíkové duši přeje, aby se měli všichni tak dobře jako on sám a tak je zásobuje svými rádoby moudry, přestože se sám musí ještě mnoho učit a nejspíš toho moudra za život ještě spoustu přeprogramuje. Ó jak jsi sladký virtuální živote plný internetového štěstí v pozitivních slovech, článcích, obrázcích, poselstvích o tom, že splnit si sny není nereálné, ale možné, úplně stejně možné jako když ráno se zíváním vstanete a bosé nohy se s absolutní samozřejmostí dotknou země. A tak tu zase sedím, nervózně si klepu nehty po klávesnici a vážím slova, aby je internet zase zavál někam, kde to bude mít smysl a kde to bude mít jiskru a kde si písmenka zatančí na tom správném místě něco velkolepého. A třeba dnes není čas na moudra. Třeba je čas se jen usmívat, trošičku zvolnit tempo a užít si ty sny, co se realizují, než nás pohladí ty nové, než se zase dostaneme do toho úžasného zázračného honu na sny s velkýma dětskýma očima plnýma očekávání a úžasu a víry. A tak zpomaluji, brzdím, čekám, a naplno se snažím si uvědomit, jak velké změny se člověku mohou udát v životě, když CHCE. A jaké zázraky a kouzla nás začnou obklopovat, když začneme věřit, že existují, stejně jako kdysi, když jsme psali dopis Ježíškovi a celý rok koukali na vysněné kolo s košíkem, a nic nás nedonutilo od něj odtrhnout oči. A tak si říkám, když je to tak jednoduché, proč to tak nemáme všichni? A proto, přestože od začátku roku uběhly už necelé dva ufňukané měsíce plné proměnlivého nevyzpytatelného počasí, tě prosím, milý světe internetu atakdále, abys tenhle článek rozdělil a dostal všude tam, kde je ho potřeba. Přines ho každému, kdo si v tomhle blogu najde kousek sebe. Dostaň ho ke všem, kteří stojí na mrtvém bodě a neví, že můžou udělat jeden jediný odvážný krok k cestě do pohádky. Předej ho všem, kterým vykouzlí úsměv na tváři. Virtuálně se usmívám a dělím se o zázraky, protože jich je pro všechny. Stačí....si vzít!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akorxae Akorxae | E-mail | Web | 26. února 2015 v 18:14 | Reagovat

Super čtení! Život je krásná pohádka bez konce. :)

2 Annie Annie | E-mail | 27. února 2015 v 9:10 | Reagovat

:-) krásné... díky za zpříjemnění dnešního dne.

3 Vanda Vanda | 27. února 2015 v 10:53 | Reagovat

[1]:

[2]: Já Děkuji ♥

4 maminečka maminečka | E-mail | 4. dubna 2015 v 7:46 | Reagovat

užasné,moc dobře se mi to čte mám tě ráda

5 Vanda Vanda | 14. dubna 2015 v 12:15 | Reagovat

[4]: Maminko ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama