Stýskání

5. prosince 2014 v 19:57 | Šťastná Vanda
Ve většině pozitivních super citátů, které nám hezkypěkně říkají, jak správně žít, a člověk jich za den potká spousty, se píše, že není třeba se zabývat minulostí, ani přemýšlet příliš o budoucnosti, ale uchopit okamžik právě teď a tady a stoprocentně žít přítomností. Tak. A tak se my všichni pozitivní lidé snažíme, plácáme se v tom, snažíme se přeprat minulost, nemyslet na budoucnost, ale stejně to tak vždy úplně být nemusí. Povím vám tajemství. Každý máme nějaké to guilty pleasure. Něco, o čem nikomu neříkáte, ale děláte to s úsměvem a pravidelně a chcete si to nechat jako svůj milý zlozvyk. Taková ta vaše součást, které by vás nejspíš nezbavil ani ten nejlepší psychoterapeut. U mě to navzdory snaze žít přítomností, což mi i docela jde, je minulost. Dávno pryč jsou časy, kdy jsem se v ní přehrabovala jako ve špatném sekáči v tom negativním slova smyslu. Kdepak. Přišla jsem na to, že mám naprosto neukojitelnou radost z toulání se těmi hezkými vzpomínkami. Těmi, co pohladí na duši, takovými, co je neustále omíláte myslí jako voda oblázek. Jsou hladké, pěkně, vyzařují takové zvláštní světlo a ještě k tomu hřejí. Jsou to taková malá stýskání. Vzpomínka na hlas a básničku dědečka, který vás bezmezně miloval pravou dědečkovskou láskou, jako byste byli jediné existující vnouče na světě. Oblázek, který vám připomene, jak vás ze školy něco hrozně moc hnalo domů po těžkém dni, jen abyste viděli tvář maminky a byli u ní v bezpečí. Vzpomínka na večerní sesterské hraní na to, že postele jsou lodě, a koberec je moře. Světlo staré retro disco lampičky, která se barevně točila a která pro vás navždy bude nejkrásnější na světě. Úsměvy prvních opravdických kamarádek, které by za vás tehdy daly ruku do ohně. První telepatická pusa první velké lásky v parku, o které se vždycky hezky vyprávět. Nebo znění tábornických písniček jemným hlasem babičky, která vás tím uměla ukolébat, jako nikdo a nic. Vůně prvního školního dne, úplně jiná než zbytek všedních dní školního roku. Omáčka, kterou jste měli rádi jako dítě, ale jakoby se recept do země propadnul a nikdo z rodiny o něm nic neví. Nebo ten vítězný pocit, když vyhrajete nad maturitou a celý svět je na jeden den jen váš. Nebo ta sladkohořká tréma před prvním rande, jejíž příchuť si uchováte v paměti navěky. Stejně jako průhledná peněženka, ve které plavaly rybičky a která rozhodně byla vaše nejoblíbenější. První vůně a chuť trávy s bratránkem, který vám předal tolik dobrého, že kdykoliv zavřete oči, představíte si jeho moudrá slova a úsměv a všechny ty vaše puberťácké salvy smíchu, kterým se on jen záhadně usmíval. Hodinky, které jste dostali na první kulaté velmi veledůležité desáté narozeniny. Mrkvová polévka, kterou vám vařil tatínek, a tak jako vám kdysi nechutnala, tak na ni máte v dospělosti chuť, kdykoliv na ni pomyslíte. A jak se vám tak po všech těch krásných věcech stýská při probírání se šuplíky vzpomínek ve vaší hlavě, jak je vám tak příjemně teplo, asi jako kdyby někdo zhasnul, a zapálil by všude kolem svíčky, dojde vám, že život je dokonalý už jen tím uvědoměním, jaký poklad vás potkal. Že tyhle ty vybledlé vzpomínkové oblázky jsou naprosto jedinečné a unikátní a že jsou tvořeny jen a jen vaším životem, a že o ně do konce života nepřijdete. A že ať je váš svět jakkoliv malý, kdysi bídný, nebo nedokonalý, tak dokonalost mu dáváme sami. A to nejdůležitější už taky dávno vím. Když jsem šťastná teď a tady, jak krásné asi budou moje vzpomínky na nyní za pár let?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Girl with a boater Girl with a boater | Web | 8. prosince 2014 v 18:31 | Reagovat

Ano, vzpomínky jsou něco neuvěřitelně krásného a vzácného. V souvislosti s tímto článkem se musím přiznat k jednomu svému velkému strachu. Je to strach z toho, že vzpomínky na dětství a tak se budou postupně mazat. Nikdy o ně nechci přijít.

2 Vanda Vanda | Web | 15. prosince 2014 v 11:08 | Reagovat

[1]:Já ti naprosto rozumím, taky mám strach. Možná proto si ty vzpomínky tak ráda připomínám. Díky článku na ně nezapomeu, stačí se začíst a zasnít...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama