Rozdej se!

17. října 2014 v 12:32 | Šťastná Vanda
Ono je to těžko. Člověk si tak jednou řekne BUDU POZITIVNÍ, a snaží se, učí se, hledá své nejlepší já, ale stejně občas přijdou chvíle, kdy bručí na mámu, nebo kdy nemá náladu na kamarádku a tak je na srazu s ní prázdný, nemá z toho ani radost, a strašně ho to štve. To tak trvá rok, dva, a najednou s časovým odstupem tak stojíte s kamarádkou venku a usmíváte se a úplně vás to nabíjí. Pak mluvíte s mámou a jste veselí a ona je taky veselá. Pak zjistíte, že se usmíváte i na nemilé prodavačky a zamračené lidi. A pak vám dojde, že už je té staré prázdnoty vlastně míň a míň. Že si ani nemůžete vzpomenout na den, kdy jste prostě neměli na někoho nebo na něco náladu. Zasmějete se nahlas a víte, že i když jste možná trošku blázni pro ty, co se s oblibou babraj v realitě, tak sami pro sebe jste konečně zase o dost postoupili. Došli jste zase o pár pořádných schodů výš, a držíte si šťastnou šňůru. Moc dobře víte, šťastná šňůra, to není jen tak. Že je to odměna za to, že ať děláte cokoliv, děláte to dobře. Že je to znamení, že jdete tím správným směrem. A možná že za to právě můžete vy. Vy, díky kterým už necítím prázdnotu ani pět minut denně. Vy, cizí i blízcí lidé, ktré kolem mám. Maminka, která prostě volá každý den, a i kyž je to někdy děsně otravné, stejně máte výčitky, když nezavolá a musíte se ozvat, abyste tu šňůru udrželi. Pohladí to po duši. Prodavačka, které pochválíte nový účes a ona najednou vypadá úplně jinak, když změní svůj zamračený výraz a věnuje vám úsměv, který jí už ten den zůstane a která si na vás ještě doma vzpomene, že jste jí udělali pěkný den. Nebo ta malá slovenská holčina z dovolené, která byla milá, a které se líbila vaše kočičí peněženka, a tak jste prostě před odjezdem přišli, a vrazili jí tu peněženku do ruky, a ona si na vás bude pamatovat už navěky a vy na ni, protože ta radost a úžas v cizích očích se nedá zapomenout. Ta babička, které jste věnovali čokoládu, protože se vám prostě líbila a byla taková milá, a ona o vás navždy bude vyprávět, že potkala správnou holku. Ta paní v obchodě, co se nemohla rozhodnout pro kabát, ale strašně se jí líbil, tak jste jí popravdě řekli, že vypadá jako z časopisu a sluší jí, a ona se překvapeně usmála a koupila si ho a udiveně koukala, jak odcházíte, a vzpomene si pokaždé, co uvidí svůj kabát a taky pokaždé co ji bude hřát. Nebo vaše nová kamarádka, se kterou zdánlvě nemáte nic společného, ale stejně jí každý den nasloucháte s úsměvem a podporujete ji, a ona si jednou uvědomí, že vás nikdy neviděla mračit se, a bude s vámi čím dál radši, protože se pořád smějete, až ji tím nakazíte a bude se smát taky. A tak vlastně je to jenoduché. Nemusíš mít ani peníze ani kupu přátel, můžeš se rozdat všem, i když nemáš nic, a každý následující den se ti to bude vracet nejmíň stonásobně. A když uděláš alespoň maičkaté rozdání se denně, zaručeně odstartuješ svou šťatnou šňůru, kterou nemůže nic přetrhnout. Protože až to zkusíš, až tě to nabije, až se usměješ při vzpomínce na všechny ty osůbky, kterým jsi vyčaroval úsměv, pochopíš, že s tou energií ani nemůžeš být nešťastý nebo mít smůlu. Je to magie. A kouzlo je úplně jednoduché. Nenechávej si svůj úsměv pro sebe. Rozdej se!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama